Osobnosti obce

Bernard Kučera (1922 - 1999)

Bernard Kučera se narodil 2.2.1922 a zemřel 14.4.1999 v Sazovicích, vyrůstal a žil v prostředí křesťanské rodiny, což jistě ovlivnilo jeho pozdější tématické zaměření řezbářské práce. V Sazovicích prožil celý svůj plodný život. Pracoval v zemědělském družstvu a v dubnu 1999 zde i zemřel.

 Jeho prvé setkání s betlémy bylo doma. V dětství mu jeho otec Václav Kučera vyřezal Alšův papírový betlém. V Mysločovském kostele, kam Sazovičtí docházeli na mše a kam chodil i Bernard Kučera se svou tetou i ve všední dny, viděl betlém sádrový. Tam podle vlastních slov obdivoval postavy pastýřů a darovníků, jednu figurku po druhé. Po absolvování měšťanky v Malenovicích přemýšlel o získání vlastního betlému a touha mít jej doma ho přivedla později k celoživotnímu koníčku a lásce - k řezbařině.

 Bernard Kučera se rozjel na Uherskobrodsko a koupil tam soupravu řezbářských dlát po zemřelém řezbáři Kolářovi. Ve svých 18 - 19 letech tedy začal s řezbařinou a vydržel u ní více než 50 let. Učil se jí sám, jediným učitelem mu ještě v mládí byl řezbář František Vrzalík ze Zlínských Pasek. Inspiraci pro své postavičky řezané z lipového dřeva hledal v chrámových betlémech instalovaných v okolních kostelích, ve zvláštní obdivě měl beltém hostýnský.

 V roce 1970 se zúčastnil velké výstavy betlémů na hradě v Malenovicích, vystavoval zde 8 figurek, a poté se jeho práce začaly objevovat na řadě dalších přehlídek a soutěží.

 Komplety jeho řezbovaných betlémů nebo jednotlivé figury jako doplnění starších betlémových celků se dostaly do řady okolních kostelů: menší betlém je v kostele v Mysločovicích, v roce 1972 řezal betlém pro kostel v Otrokovicích, jeho řezby se dostaly do kostela v Holešově, v Zahnašovicích, opravoval a doplňoval starší kostelní betlém ve Velkém Ořechově a ve Zlíně. Jeho práce se dostaly také na Slovensko. Počátkem 70. let vyřezal betlémy pro kostely v Konžské v okrese Žilina a v Zubenici v okrese Dolný Kubín. Řada jeho betlémových figur je v majetku soukromníků.

František Šesták (1935 - 2004)

Dne 14. července 2004 zemřel sazovický rodák, známý malíř František Šesták. Narodil se 10. září 1935 v Sazovicích jako jedno z pěti dětí dělníka Františka Šestáka. Brzy se ukázalo, že představivost malého Františka má široké pole. Právě proto posílá prozíravý otec svého syna po ukončení povinné školní docházky na studium v Umělecko průmyslové škole ve Zlíně, kde se trvale upisuje múze , a vrhá na cestu umění, na štěstí, hned pod dohledem výborného profesora Stanislava Mikuláštíka. Už tehdy se chápe svých vzorů, které mu natrvalo vrývají pečeť osobnosti a vyhraněnosti, posunují jej k romanticko-historickým tématům.

 Jeho Alšovsky chápaná kompozice, fascinující vzory v tvorbě Delacroix, Rembrandta a Matějky, nachází uplatnění ve studiu, které František Šesták bez otálení realizuje na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, pod odborným dohledem Jána Mudrocha, nestora slovenské malby.

 Před čtrnácti lety uspořádala Oblastní galerie výtvarného umění ve Zlíně výstavu prací akademického malíře Františka Šestáka.

Roku 1962 Šesták odchází ze studií s akademickým diplomem v ruce a v srdci s odhodláním vrhnout se do práce a odvádět daň plátnu a paletě. I když začátky Františka Šestáka nebyly příliš lehké, vypracoval se jednak díky vytrvalosti, ale predevším osobitosti na výtvarníka, kterého s oblibou vyhledávala různá vydavatelství a nabízela mu spolupráci při vydávání svých publikací. Přijímal nabídky a vytvářel díla, která mužeme shlédnout ve více než padesáti publikacích. Při studiu u Jána Mudrocha se dostalo mladému výtvarníkovi důkladné výtvarné přípravy. Tato příprava a současně vřelý vztah k historii se uplatňovaly v syntézách tak charakteristických pro díla, kde je evidentní archaická patina, filozofie tváře a rukou, či atmosféra krajiny a vůně zátiší.

 Současne se propracovává k nenapodobitelnému rukopisu, virtuózně pracuje s proporcemi, světlem a barvami, unáší a umocnuje zážitek čitatele svými ilustracemi. Obohacuje svoji tvorbu o nové zisky z domácí i angažované tvorby, v které nahlíží skrze city, fantazie a představivosti na život současného človeka Jeho imaginativní, sugestivní figurální drobnomalby zdobí nejen knihy, časopisy, ale i stěny bytů těch, kteří s oblibou vyhledávali dnes už "šestákovský" kolorit.

 Po ukončení bratislavské Vysoké školy výtvarných umění a po dvouletém pobytu v Armádním výtvarném studiu v Praze se akademický malír František Šesták rozhodl zůstat v Bratislave. Zde prožil léta počátku, čas svých osobních radostí i tragédií, dny soustředěné iIustrátorské činnosti a pěkné chvíle nad vážnými i radostnými tématy své malířské práce. Za léta bratislavského pobytu se přirozene včlenil do rodiny slovenských výtvarníku.

 Na Moravu do Břeclavi a Hodonína František Šesták pravidelně zajíždel za svými přáteli, cestou do rodných Sazovic. V roce 1978 se hodonínská veřejnpst seznámila s jeho ilustrativní tvorbou na výstavě a dnes máme možnost zhlédnout dílo Františka Šestáka v Galerii výtvarného umení v Hodoníně v ucelené podobě. Jde zatím o nejsoubornější autorovu výstavu, předkládající výsledky mnohaleté a výstavně zatím jen sporadicky prezentivané tvorby.

Početná tvorba portrétní, jíž se autor soustavně věnuje, má základ v emotivně podbarveném osobním vztahu k modelu. Portrétoval vetšinou své blízké, přátele anebo lidi , jejichž tvár ho mimořádne výtvarně zaujala. V řade figurativních kompozic najdeme i takové, které se tematicky váží k slavným kapitolám dějin našeho národa, zejména k době husitské. Vztah k historii, od mládí formován četbou , obdivem k hodnotám umění národního, k dílu Alšovu a Kašparovu, se promítl u Františka Šestáka nejen do práce ilustrátorské, ale nachází uplatnění také ve tvorbe malířské. Avšak nejen národní historie, ale i nedávná minulost podněcovala autora ke zpracování závažných společenských témat.

 Přesvědčivě zvedal svůj hlas proti krutosti fašismu a války, straní sociálnímu pokroku a štastné lidské existenci. V tomto duchu vznikly obrazy Hirošima, Kremnicka, Krompachy a celá řada dalších, které dnes představují jednu z nejsilnejších částí tvorby.

 Pro farní kostel v Mysločovicích namaloval obraz svatých věrozvěstu Cyrila a Metoděje a podílel se rovnež na restaurátorských pracech, které zde probíhaly.Základní škole v Sazovicích věnoval František Šesták obraz Jiřího z Poděbrad , který se v době totality záhadně ztratil a dodnes po něm není ani vidu, ani slechu. Jediným autorovým dílem, které naší obci zůstalo , je soubor dvaceti drobných kreseb, jimiž vyzdobil pamětní knihu nově narozených sazovických dětí z roku 1965.

Dr. František Velísek (1877-1914)

Pocházel z c.p.70. Po univerzitních studiích se stal v roce 1905 doktorem filozofie a asistentem pražské techniky, kde pusobil jako profesor pro vyšší matematiku. Hojne publikoval v odborných
časopisech, jeho vědecká pojednání vydávala Česká akademie věd a umění. Dr. Velísek padl jako záložní poručík na ruské frontě ve východní Haliči, v bitvě u Lvova.

Karel Sulek

Pusobil v Sazovicích v letech 1926 - 1951 jako řídící učitel. Byl dlouholetým pečlivým kronikářem obce.

Josef Hlavnička (1899-1943)

čestný občan Sazovic. Byl generálním ředitelem firmy Baťa. Zasloužil se o rozvoj Sazovic jako jedné ze vzorných obcí na Zlínsku. Od počátku se staralo práce vedoucí ke zvelebení obce, často do Sazovic zajíždel a také je finančne podporoval. Zasloužil se také o vybudování pomníku A. Švehlovi, významnému prvorepublikovému politikovi, který stával před Ženatíkovým domem č. 8. V dobe totality (1955) byl pomník odstranen.
Josef Hlavnička tragicky zahynul pri železniční nehodě.

František Pálka (1927 - 2015)

Knežství vystudoval tajne v době totality (vysvěcen v roce 1968). Pak dlouhá léta pracoval v rostlinné výrobě zdejšího JZD. Několik let byl také svědomitým kronikářem obce. Teprve po r. 1989 může vykonávat povolání kněze (primice v r. 1990). Nejdříve působil v Brně - Židenicích, kde byl jmenován převorem. Od roku 1996 se stal místem jeho pusobení premonstrátský klášter v Nové Říši.

MUDr. Antonín Slováček (1910 - 1994)

se narodil v Sazovicích c. 31. Vystudoval lékařskou fakultu na univerzitě v Brně a působil nejdříve v Baťove nemocnici ve Zlíně a později jako obvodní lékař v Malenovicích, kde také žil.
Byl nositelem Zlaté plakety dr. Janského. I když MUDr. Slováček nežil v Sazovicích, je právem jejich čestným občanem, protože o obec neztratil zájem a podporoval její rozvoj také finančně (oprava školy a zvonice po 2. sv. válce, soška sv. Václava ve zvonici atd.). MUDr. Slováček byl otcem známého hudebníka Felixe Slováčka.

Marie Marková (1924 - 1994)

Dlouholetá předsedkyně Sboru pro občanské záležitosti v Sazovicích. Pod jejím vedením zajišťoval sbor veškerý kulturní život v obci (vítání občánku, blahopřání jubilantům, relace do místního rozhlasu, besedy s důchodci, rozloučení se zesnulými, organizace dětských dnu atd.). Na všech těchto akcích se paní Marková aktivně podílela, zajišťovala jejich organizaci, nacvičovala program. Významně se zasloužila i o zdárný průbeh "Starého hanáckého práva" v r. 1966. Rovněž při hanáckém právu  1976 a 1986 obětavě zajišťovala kroje, nacvičila s mladými Českou besedu atd.